Věnce uvité z rostlin a proutků provázely lidstvo od pradávna. Nešlo o nahodilou ozdobu, ale vždy v sobě nesly symbol a vztahovaly se k rozličným důležitým milníkům lidské společnosti.
Ve starověkém Řecku a Římě byly věnce symbolem vítězství a cti. Vítězové olympijských her dostávali olivové nebo vavřínové věnce, které symbolizovaly triumf a slávu. V Římě byly vavřínové věnce často používány k poctění významných osobností a byly nošeny při slavnostních příležitostech.
V křesťanském kontextu se věnce začaly používat jako symbol věčnosti a nesmrtelnosti, často spojované s vírou v posmrtný život.
.png)
Známe je ve spojení s Velikonocemi jako oslavou obnovy a nového života, slavnostmi letního slunovratu, radosti ze života a plodnosti přírody, dožínkami, kdy se jimi děkovalo za úrodu, Dušičkami, kdy vzpomínáme na zesnulé nebo dobou adventní, naplněnou nadějí a příchodem Ježíše Krista.
Tak i v dnešní době, kdy nám původní význam mnohdy není úplně zřejmý, se k symbolice kruhu často vracíme a věnci zdobíme při různých příležitostech sebe i své domovy.